Business Leaders

Dobrá kniha nebo jakékoliv jiné kvalitní čtení je dárek, který mi vždy udělá radost. Když od někoho nějakou knihu dostanu, mám většinou jedno skromné přání. Aby mi darující v knize zanechal věnování. Díky tomu si potom pamatuji, od koho jsem knihu dostal, a když je v knize nějaká informace, jež mě jakýmkoliv způsobem inspirovala nebo mi pomohla k lepšímu životu, tak vím, na koho si vzpomenout a komu za knihu poděkovat. 

A je to tady znovu. Je tu advent. Vánoce už klepou na dveře a všichni si můžeme užít svátky klidu a míru. Opravdu jsou ale ještě Vánoce svátky klidu a míru? Není to spíš jedno z nejnáročnějších období v roce? Nevím, jak to vidíte vy, ale já mám pocit, že to opravdu hezké, co se mi na Vánocích líbí už od dětství, se tak nějak ze společnosti vytrácí. Mám pocit, že jakmile začne čas adventu, tak lidi začnou tak nějak bláznit. Prosinec se díky vánočním svátkům stal nejkratším měsícem v roce. Tento měsíc pro mnoho lidí nekončí posledním dne měsíce, ale nejpozději o sedm dní dřív. Do Štědrého dne bychom měli ideálně stihnout všechny termíny v práci, doma všechno naklidit a hlavně nakoupit včas všechny dárky. Jako by to bylo to jediné, na čem nám záleží. Užít si poslední týden v roce v klidu, nemyslet na práci a ukázat celé rodině, jak umíme být štědří. Opravdu ale musíme být štědří jenom ve Štědrý den? 

„Když nebudeme ovládat sami sebe, bude nás ovládat někdo či něco jiného.“ Toto je myšlenka, kterou cituji ze článku Petra Pachera v aktuálním vydání magazínu Improovio. Petr je jedním ze spoluautorů magazínu, je psychologem a hlavním představitelem Univerzity aplikovaného managementu. Ve svém článku ve zmíněném Improoviu se Petr zabývá tématem sebeovládání, disciplína a zodpovědnost. Možná že pravidelné posluchače podcastu a čtenáře magazínu již napadá otázka, jak tato témata souvisejí s osvojováním si nových návyků, protože právě ty jsou hlavním tématem aktuálního čísla.

Věřím, že to znáte také. Začtete se do nějaké seberozvojové knihy a dozvíte se informaci, která naplno rezonuje s vaší touhou po životní zlepšení. Říkáte si například: „No jasně, tohle mi v životě pomůže, tím se bude řídit.“ Nebo dojdete k tzv. aha-momentu. Uvědomíte si, co už léta děláte v životě špatně a čeho se můžete zbavit. Já sám jsem takových chvil při čtení seberozvojových knih zažil několik. A vždy, když jsem se dozvěděl nějakou podobnou informaci nebo si přečetl inspirativní příběh, jsem měl většinou strašnou chuť začít se hned všemi těmi radami, tipy a zkušenostmi druhých řídit...

Sedí muž v kavárně, popíjí kávu, když v tu chvíli do kavárny vstoupí jeden z jeho nejoblíbenějších umělců. Samotný Pablo Picasso. Muž neudrží své nadšení a odhodlá se mistra oslovit. „Dobrý den, mistře, nezlobte se, že vás takto obtěžuji. Vím, jak je to nevhodné. Nicméně bych vám rád řekl, že moc obdivuji vaši tvorbu. Mám již doma několik vašich obrazů, a proto bych si vás dovolil obtěžovat a zeptat se, zda byste byl ochoten vytvořit i jeden autentický obraz jen pro mě.“...

Možná to znáte taky. Ráno brzo vstávat, vypravit děti do školy a školky, stihnout v práci ranní poradu, dotáhnout všechny termíny včas tak, aby byl šéf spokojený a neměl zbytečné otázky. Čas během dne letí jako voda, než se člověk rozkouká, už je večer, a kouká, aby byl včas doma, stihl připravit něco k večeři, strávit nějaký ten čas s rodinou a do toho všeho si ještě udělat čas sám na sebe, na přátele a na koníčky. Člověk se tak snadno dostane do podobného krysího závodu plného povinností a úkolů, které prostě udělat musí. Na konci dne je tak rád, když si může odpočinout u nějakého jednoduchého seriálu a na nic nemyslet.

Znáte takové ty obrázky ze sociálních sítí, kde je vyobrazena nějaká typická situace z našeho dětství? Často je pak u nich napsaná věta: Jestli si tohle pamatuješ, tak jsi měl krásné dětství. Když si potom člověk přečte komentáře u takového příspěvku, nejčastěji se tam dozví, jak si dnešní děti už neumí hrát a jak tak minulá doba byla lepší než současnost. Naprosto upřímně tyhle příspěvky nemám vůbec rád. Nevím vlastně, ani proč to děláme, ale jako lidi máme takovou zajímavou potřebu dávat svému okolí najevo, že dřív jsme se měli lépe. A určitě to není jen výdobytkem dnešní doby. I já si pamatuji, když jsem byl ještě malý kluk, jak naši rodiče vzpomínali na své dětství a mluvili přesně v tom stylu, jak je dnes prezentováno na sociálních sítích.

V minulém podcastu jsem si povídal s mužem, který se snaží dostat pocit štěstí do každodenních chvil. Petr Kovařík vybudoval úspěšnou firmu se svou partnerkou Silvií. Jejich Pražská čokoláda se stala oblíbeným vývozním artiklem mezi turisty a během několika let dokázali v čokoládě protočit 7 milionů korun měsíčně. Našel ale snad Petr štěstí v penězích? Přineslo mu pocit štěstí kupování si drahého oblečení, hezkých aut či jiné konzumní návyky, nebo jej objevil někde úplně jinde? Nejen podnikatelským příběhům, které mají s tím Petrovým mnoho společného, se věnujeme do hloubky také v magazínu Improovio a společně se snažíme najít ponaučení pro svůj lepší život. Petr, stejně jako mnoho jiných úspěšných lidí, časem také zjistil, že peníze nejsou synonymem ani pro štěstí, ani pro úspěch. Současně bychom ale mohli dodat, že peníze mohou člověku pomoct ke štěstí více než chudoba, ačkoliv i chudí lidé dokážou být šťastnými.

„Milujeme, co děláme, a děláme, co milujeme,“ říká o své firmě Petr Kovařík. Pokud by mluvil jen sám o sobě, mohl by ještě dodat větu: „Dělám se svou láskou.“ A to doslova a ve všech směrech. Spolumajitel čokoládovny Steiner & Kovarik potkal svou partnerskou lásku na turnaji v plážovém volejbalu v roce 2010. Silvie Steinerová se stala Petrovou životní partnerskou nejen v osobním životě, ale také v byznyse. Sama již v té době podnikala. Prodávala kvalitní čokoládu s motivy Prahy. Byl to především vývozní artikl, cílený na turisty. Petr v podnikání své životní partnerky viděl nejen potenciál, ale objevil i svou životní vášeň. Opravdovou čokoládu. Takovou, která člověku uspokojí nejen chuťově pohárky, ale která jej pohladí i po duši. Petr tak v roce 2010, v jeden moment a na jednom místě, objevil lásku svého života, a to ve všech jeho oblastech. 

Když jsem v minulé epizodě rozebíral můj pohled na příběh Františka Kalivody, který byl hostem nedávného podcastu, nemohl jsem se několikrát ubránit myšlence Napoleona Hilla. Jedná se o rovnici úspěchu, kterou kdysi Hill definoval a kterou pravidelní posluchači tohoto podcastu a čtenáři seberozvojového magazínu Improovio již dobře znají. Rovnici úspěchu jsem zde již rozebíral asi před půl rokem, protože ale souvisí s Františkovým příběhem a protože se také říká, že opakování je matkou moudrosti, tak bych si dovolil ji ještě jednou zmínit a možná i opět něco málo doplnit. Hillova rovnice zní...

Pokud jste rodičem a máte malé děti, tak pro ně jistě chcete vždy pouze to nejlepší. Jak ale poznat, co to je? Jak vědět, že směr, kterým vedeme naše dítě, je správným směrem? Z jakých zkušeností vycházíme? Kdo znáte můj osobní příběh, ať už jako dlouhodobý posluchač podcastu Myšlením na vrchol, nebo jako čtenář seberozvojového magazínu Improovio, tak jistě víte, že i já mám doma dva syny. A věřte, že i pro mě je prakticky každodenní výzvou směrovat naše děti ne směrem, který já pokládám za správný, ale směrem, který si chtějí zvolit oni sami. Starší syn zrovna řeší výběr střední školy. Myslím si, že tohle je v dnešní době období našeho vývoje, kdy poprvé stojíme před takovým velkým životním rozhodnutím. Alespoň tak jsem to vnímal já, když si dnes vzpomenu na své dětství. 

Celým životem jej provází jedna vášeň. František Kalivoda byl jako syn profesionálního hokejisty už od dětství veden k tomuto sportu a do něj se také zamiloval. „V 15 letech jsem pochopil, že ze široké a tehdy silné základny hokejistů, se jich dobře a dlouhodobě uživí jenom pár. Věděl jsem, že jako hokejista žádnou velkou karieru neudělám. Nechyběla mi píle ani vášeň ke sportu, ale scházely kvality,“ říká finanční ředitel právě vznikající nové Partners banky. Rozhovor s Františkem Kalivodou mi několikrát připomněl myšlenky Napoleona Hilla, autora slavné knihy Myšlením k bohatství. Hill kdysi definoval 13 principů úspěchu a bohatství a František svým příběhem potvrzuje nejeden z nich. Dopodrobna jsme se všem principům Napoleona Hilla věnovali v tomto vydání Improovio. 

Pojem FLOW, chcete-li česky plynutí, nebo možná ještě lepší vyjádření zóna optimálního fungování, zkráceně jen zóna, jistě neslyšíte poprvé. Většina lidí v moderní společnosti, kteří se zajímají o osobní rozvoj, se jistě již s tímto výrazem setkala a chápe, jak je tento stav důležitý pro dosahování optimálních výkonů a sebezlepšování. V moderní psychologii jako první definoval tento stav americký psycholog s maďarskými kořeny. Jmenoval se Mihaly Csikszentmihalyi a stav flow definoval na základě výzkumu kreativity...

Dnes již známe příběhy mnoha lidí, kteří dokázali změnit svůj život. Rádi o těchto lidech čteme a možná někde v koutku duše doufáme, že by se nám také mohlo něco podobného podařit. Proč ale nepřijít od doufání k činům a nepsat svůj příběh plný životních změn a velkolepých dobrodružství? Proč se tak bojíme životní změny? Příběhům těch, kteří už změnili svůj život, se věnujeme také v seberozvojovém magazínu Improovio. Za každým příběhem je však doplněn pracovní list, abychom čtenáře malinko pošťouchli. Abychom je vedli k zamyšlení a možná tak i pomohli najít sílu pro životní změnu. Jaký nástroj si však myslíte, že nám pomáhá takovou životní změnu realizovat?

Myslím si, že každý, kdo v životě prošel nějakou životní změnou, je zpětně schopen identifikovat fázi, kterou si musel projít. Za mě je to taková prvotní fáze skutečného sebepoznání. Ti z vás, co už nějaký ten čas pravidelně pracují na svém lepším životě, vědí, že sebepoznání není samo o sobě ohraničeno jen nějakým časovým obdobím. Sebepoznání bylo hlavním tématem druhého vydání magazínu Improovio. Za mě je to nekončící celoživotní proces. Všichni se totiž během našeho života vyvíjíme, získáváme nové informace a dovednosti, čímž se mění také naše osobnost. 

Neměj strach ze svých snů, věř ve svou budoucnost a přijmi svoji současnost. Jen tak zvládneš zlepšit svůj život. Touto větou jsem končil předchozí epizodu Myšlením na vrchol s tím, že jsem požádal své posluchače, aby se nad ní zamysleli, než si pustí další podcast. Proto pokud nevíte, co chci touto větou říct, a možná jste předchozí epizody neslyšeli nebo nečetli minulé články, zkuste se, prosím, k předešlému dílu ještě vrátit. Dnes bych na něj rád navázal, a to zejména v části, proč je důležité přijmout svou současnost, abychom dokázali změnit vlastní život...

Už jako malý kluk jsem patřil mezi velké snílky a nebál jsem se být ve svých představách velmi naivní. V mém dětství dávali v televizi Arabelu. Byla to jedna z pohádek mého dětství a já jsem si už tehdy řekl: Kéž bych měl ten kouzelný prsten. To by se potom děly věci. Samozřejmě že jak člověk vyrůstá a více se seznamuje s realitou skutečného života, opouštějí ho i naivní představy. I přesto jsem se ale nebál nikdy snít. Jen jsem už v dospělosti nebyl schopen ve sny uvěřit. A jak už řekl Napoleon Hill, autor světového bestselleru Myšlením k bohatství, podle kterého vzniklo i třetí vydání magazínu Improovio: „Vše, co si dokáže lidská mysl představit a čemu je schopná uvěřit, toho je schopna dosáhnout.“ A přesně to byl můj největší problém. Dokázal jsem si představit lepší život, ale byl pro mě problém v něj věřit. Jenže jak věřit v lepší život, když člověk vidí dnešní realitu? 

„Jestli chceš změnit svoje výsledky, změň nejdřív sám sebe,“ řekl mi kdysi jeden moudrý muž, a já se ho zeptal: „No jo, ale jak?“ Na to se ten muž usmál a pokračoval: „Musíš pochopit, že život je cesta a tvoje výsledky odpovídají cestě, po které jdeš. Proto jestli chceš lepší život, potřebuješ vykročit na lepší cestu. Musíš se jen rozhodnout, vykročit a hlavně nikdy nesejít z nové cesty. Hlavně na to poslední nezapomínej, to je na nové cestě nejtěžší.“

„Můj otec byl rozený podnikatel. Lákalo ho všechno, co vyžadovalo odvahu, ale scházela mu vytrvalost. První překážka, na kterou narazil, mu vzala chuť ke starému a dala naději na nějaký nový podnik.“ Takto vzpomíná ve svých pamětech Tomáš Baťa na svého otce a touto myšlenkou začíná také první článek v nejnovějším vydání magazínu Improovio. Hned v úvodu nového čísla se věnujeme příběhu Tomáše Bati a zaměřujeme se především na jeho začátky. Je to období, během kterého vznikala jeho geniální podnikatelská mysl.

Jeden z hlavních důvodů, proč se rád potkávám s úspěšnými lidmi, jsou zkušenosti, které díky tomu mohu získat. Dříve, před rozvojem internetu a technologií, jsme měli omezené možnosti, co se získávání těchto zkušeností týká. Naštěstí dnes už máme možnosti prakticky neomezené a navíc si ještě můžeme vybírat, jaké informace pustíme do naší mysli. V předchozí epizodě Myšlením na vrchol jsem se potkal s Petrem Zelíkem, majitelem společnosti Oxalis. Petr se v rozhovoru podělil o...