Business Leaders

O syndromu vyhoření jistě neslyšíte poprvé. Lidé toto slovo skloňují čím dál častěji. Pravděpodobně je to důsledek toho neustále se zvyšujícího tlaku na naše osobnosti. A tak si tato nepříjemná nemoc stále častěji razí cestu do našich životů. Stále častěji slýcháme, co máme dělat, když vyhoříme. Jak odstranit následky vyhoření. I proto se Petr Casanova v aktuálním vydání tištěného FC zabývá tématem Jak nevyhořet. Abychom předcházeli těmto stavům a nemuseli řešit jejich příčiny. Na toto téma budeme také navazovat v dalším vydání tištěného Improovia, kde budete v rámci pracovních listů hledat zdroje své vnitřní energie. Předplatitelé se na nové Improovio mohou těšit už první týden v květnu. Dnes se na toto téma podíváme také s Marianem Jelínkem v dalším podcastu. Zamýšlíme se nad tím, jak takovému syndromu vyhoření předcházet. Co udělat pro neuhasnutí našeho vnitřního plamene? Abychom nepřišli o touhu a vášeň?

V minulém podcastu jsem si povídal s Kamilou Paličkovou, která si v 35 letech prošla velkou životní změnou. Do té doby se v životě soustředila na úspěch v podobě materiálního bohatství, budování týmu a firem. Najednou jí to ale nějak přestalo dávat smysl, nemohla se dále soustředit na výkon a dosahovat ve svých rolích výsledků jako v minulosti. Kamila během rozhovoru zmínila krásný příměr motýla, který vylezl z ulity. Takový motýl, poté co vylétne, se stává úplně novým tvorem, který je však stvořen z toho, v jakém prostředí žila jeho housenka. Pokud jste

„Radost v životě čerpám z toho, že poznávám nové věci a nové lidi nebo vidím nové souvislosti,“ říká v úvodu host podcastu Myšlením na vrchol Kamila Paličková. Původně manažerka a obchodnice, která se do svých 35 let soustředila čistě na byznys. Ovšem pak se něco změnilo. Kamile najednou přestávala její práce dávat smysl. K čemu bylo vydělat víc peněz nebo realizovat ještě více obchodů a mít ve svém týmu ještě více lidí? V dnešním rozhovoru jsme otevřeli mnoho témat spojených se životní změnou, která podrobně probíráme v tištěném Improoviu. Kamila období, kdy procházela životní změnou, sama nazývá psychospirituální krizí, kdy se ztratila ve své vlastní osobnosti a začala si pokládat hluboké otázky nad životním smyslem. „Dá se říct, že u mě došlo k totálnímu rozpadu osobnosti, a to po všech stránkách. Jak po té emoční, tak i duševní. Najednou pro mě všechno přestalo dávat smysl,“ vzpomíná Kamila na období svého života, kdy si začala procházet velkou životní změnou.

Jak v sobě vypěstovat novou vášeň? Co dělat, když se ze mě vášeň vypařila? Kde vášeň hledat? Těmito otázkami jsem ukončil předchozí epizodu mého podcastu, ve kterém jsem se zamýšlel nad tématem: Proč potřebujeme návod na lásku? Pokud jste nečetli předchozí článek, zkuste se k němu, prosím, nejprve vrátit, rád bych dnešním tématem na něj navázal. Možná že vás také po včerejším podcastu napadlo, jak objevit nebo vybudovat, případně znovu probudit starou vášeň, když jsem mluvil o síle lásky. 

Během povídání s Marianem Jelínkem v předchozí epizodě Myšlením na vrchol zazněla věta, pod kterou bych se osobně klidně i podepsal. „Láska je nejsilnější energií vesmíru.“ Pro někoho možná tato myšlenka zní až příliš esotericky, ale pokud se odpoutáte od všech předsudků a pochybností, tak jistě dojdete ke stejnému závěru. Však jen řekněte sami: co jiného člověka donutí vystoupit ze svého pohodlí a dělat věci, které by za jiných okolností neudělal, než láska? Láska je emoce, která v sobě nese tu nejsilnější a nejčistší energii. Když děláte něco z čisté lásky, nezajímá vás, co si myslí druzí. Netrápíte se tím, jak utrpí vaše ego. Jakmile člověk propadne lásce, je schopen udělat takřka cokoliv. 

Jako každý z řady několika posledních pondělků přichází i dnes rozhovorová epizoda s koučem Marianem Jelínkem. Povídali jsme si o tom, do jak velkého blahobytu a jakým způsobem se do něho naše společnost dostala. Také o tom, jaké dopady má tento blahobyt na naše životy. Jakou roli hraje talent v životním úspěchu. A dnes si budeme povídat o nejsilnější energii našeho života. O lásce a pravé vášni. Tato témata zajisté nejsou cizí ani čtenářům tištěného Improovia. Například ve vydání, na kterém jsme spolupracovali s nadací Napoleona Hilla a které tak nese název podle jeho slavné knihy Myšlením k bohatství, jsme rozebírali teorii energetického koktejlu, kde lze vnímat právě lásku jako zdroj té nejsilnější a nejčistší síly do všeho, co v životě děláme.

„Honzo, musím otevřeně přiznat, že ty vaše reklamy na YouTube mě pěkně štvou. Jak dlouho se na ně budu muset ještě dívat?” ptám se hned v úvodu rozhovoru s marketérem, podnikatelem a autorem reklam, které mnoho lidí na internetu odsuzuje. Honza Nedvěd, zakladatel agentury Inizio se však jen v klidu pousměje a na mou otázku odpoví: „No, pravděpodobně se na ně budete dívat, Lukáši, dokud se nerozhodneme pro jinou marketingovou strategii nebo dokud nepřestanou být ziskové.“

Co si myslíte, že člověk potřebuje, aby dokázal změnit svůj život? A kolikrát jste se už sami ve svém životě o nějakou změnu marně pokoušeli? Tak asi první, řekněme až elementárním základem pro změnu, by měl být nějaký důvod. Jakmile nevíme, proč bychom měli chtít život změnit, a začneme se změnou bez opodstatnitelného důvodu, tak se nám těžko podaří změnu dotáhnout do konce. Realizovat změny je prakticky hlavní myšlenkou a důvodem, proč vzniklo tištěné Improovio. Když jsem začal s tvorbou podcastu Myšlením na vrchol, tehdy ještě pod hlavičkou webu Businessleaders.cz, začaly se postupem času v mé e-mailové schránce hromadit e-maily a v nich příběhy a zprávy posluchačů, kteří řešili životní změnu.

„Kdybyste se mě zeptali před 15 lety, jestli půjdu do IT oblasti, tak bych si nemyslela, že je to obor, ve kterém začnu podnikat,” říká host dnešního podcastu Myšlením na vrchol, podnikatelka Jana Večerková. Dnes nejen že Jana podniká společně se svým bratrem v oblasti IT, ale mimo jiné ještě sama učí druhé lidi a pomáhá jim proniknout do světa jedniček a nul tak, aby se z nich také jednoho dne stali schopní programátoři. 

Když jsem si v předchozím podcastu povídal s Marianem Jelínkem o talentu a motivaci dětí, vzpomněl jsem si na příběh jednoho mého kamaráda. Říkejme mu třeba Honza. Jeho příběh je pro mě důležitý také proto, jelikož přesně potvrzuje to, co rozebírám se čtenáři v tištěném Impoorooviu. Hned vysvětlím proč. Pojďme se ale nejprve podívat na Honzův příběh. Už od útlého dětství byl Honza svým tátou veden ke sportu. Táta miloval fotbal a jeho velkým snem bylo, že z Honzy bude jednoho dne slavný fotbalista. Kopačky měl na nohou snad ještě dřív, než uměl běhat. Už v postýlce prý musel být vedle táty, který si nenechal ujít žádný ligový zápas svého oblíbeného fotbalového týmu. Zkrátka a dobře, okolo fotbalu se točilo celé Honzovo dětství a už odmalička mu táta vštěpoval jediný cíl: Kopat za jakýkoliv tým účinkující v evropské lize mistrů.

Minulý týden, v našem posledním rozhovoru, jsme si s Marianem Jelínkem povídali o talentu. Co to ten talent vlastně je? Ale jak o náš talent pečovat? Jak s ním pracovat? Jak se jej naučit vnímat?  Slovo talent je velmi často skloňováno zejména ve sportovním prostředí, a to už v útlém věku dětí. Ambiciózní rodiče, kteří touží mít doma vrcholového sportovce, si pokládají otázky typu „Na co má mé dítě talent?“, nebo „Jak vypěstovat v mém dítěti talent pro nějaký konkrétní sport?“ Otázce talentu, zejména u dětí ve sportovním prostředí, se Marian podrobně věnuje ve svém online kurzu na stránce Sportmentor.cz. Odpovídá zde například na otázky...

„Ahoj, Lukáši, zrovna jsem byl na rozhovoru v Českém rozhlase a chtěl jsem ti jenom říct, že pokud bychom někdy v dohledné době dělali nějakou akci, tak mám příležitost využít prostory Obecního domu v Praze za super podmínek. Tak jenom volám, abys o tom věděl, až budeme něco plánovat, tak mi to, prosím, připomeň,” ozvalo se z telefonního sluchátka mého mobilního telefonu, na jehož obrazovce svítilo jméno Petr Jan Juračka. S Petrem jsme před čtyřmi lety vydali knihu Ze života fotografa a ta se rychle stala bestsellerem. Když mi Petr volal, bylo září roku 2021 a naprosto upřímně jsem ještě neměl ani tušení, jak brzy jeho zajímavou příležitost využijeme.

Každý den se na tomto světě odehrávají miliardy životní osudů. Některé z nich vyvolávají úsměv ve tvářích, některé chytnou za srdce a jiné zase přivedou k pláči. Zajisté bychom se mohli na každý z těch miliard životních příběhů podívat jak z té dobré, tak i z té špatné stránky, protože každá mince má dvě strany. Je ale nutné upírat svou pozornost jen na jednu z těch dvou stran, nebo můžeme vnímat minci jako celek? Včetně prostoru, který se nachází mezi rubem a lícem?

„Ve spirituálním, chcete-li vnitřním světě, není nic špatně. Vše se děje, protože se to dít má, a všechny věci, co se dějí, se dějí přesně tak, jak se dít mají. Pokud má člověk projít v životě nějakými strastmi, tak v dané chvíli je to pro něj možná nekomfortní a bolestivé a možná nechápe, proč se všechny ty věci dějí. Většina lidí to pochopí až s odstupem času, pokud nejsou zasaženi nějakým post traumatem a jsou schopni se na situaci podívat retrospektivně. Někteří to možná pochopí až na sklonku života a někteří lidé třeba vůbec ne. Historicky ale můžeme říct, že většina lidí, kteří si prošli velmi strastiplnou a nekomfortní situací, potom říká: ‚Ještě že se to stalo, protože pokud by se to nestalo, tak bych dnes nebyl tam, kde jsem‘,” zmiňuje v dnešním podcastu Myšlením na vrchol psycholog Dr. Petr Pacher.

V minulém podcastu jsem si povídal s Marianem Jelínkem o tom, jaký vliv má talent a kvalita našeho subjektivního světa na naše výsledky. Marian v našem povídání přirovnal subjektivní svět každého z nás k úrodné půdě. Čím úrodnější a kvalitnější prostředí bude v našem nitru, tím větší bude úroda ze semínek, která zasadíme. Jak moc si ale uvědomujeme, co vše ovlivňuje kvalitu našeho subjektivního světa? A jsme schopni převzít zodpovědnost za to, jak kvalitní půdu pro svá semínka připravíme?

Pokud patříte mezi hokejové fanoušky, tak ve vás výkon našeho národního týmu na olympiádě nevyvolal přílišné nadšení. Jaký má na tento výsledek pohled Marian Jelínek – hokejový kouč se zlatou medailí z mistrovství světa ve Vídni? V našem pondělním pravidelném povídání též zmiňoval hráče z Nagana. Vypíchl, že tudy skutečně neproletěl meteorit, který by ozářil jejich generaci zázračným talentem. Co je to vlastně talent? Jak jej máme chápat?

„Jsem od přírody ‚ajťák‘, linuxový administrátor. Ten, co se stará, aby server běžel stabilně a bezpečně. V roce 2002 jsem pracoval ve společnosti Avnet. Staral jsem se o největší a nejdražší servery, které jste si mohli v České republice koupit. Ajťákův sen. Byla to úžasná doba, ale pak se ve mně něco hnulo a já chtěl změnu. Pamatuji si, že jsem nechtěl dělat dvě věci – řídit lidi a řešit účetnictví. No a přesně to dnes dělám ve vlastní firmě,” usmívá se host dnešního podcastu Lukáš Cirkva, když vypráví svou cestu k vlastnímu podnikání v identitiy managementu. 

Když se řekne pozitivní pohled na život za každé situace, tak se mi vybaví mnoho osobností, které se naučily pozitivnímu myšlení. Jednou z takových osobností je také Romana Ljubasová, majitelka společnosti Inca Collagen. Myslím si, že Romanu už nemusím posluchačům Myšlením na vrchol dlouze představovat, protože byla kdysi jedním z hostů. Pokud byste si chtěli připomenout rozhovor s Romanou, najde jej zde. Romanin podnikatelský příběh již dobře znají také čtenáři tištěného Improovia Sebepoznání: základ růstu. Ve zmíněném vydání jsme se zabývali jednou z nikdy nekončících disciplín osobního rozvoje, tedy poznáním sebe sama, a Romanin příběh nesl název Spokojené nitro je jen jednou z kádí spokojeného života...

„Každý máme svůj vnitřní kritický hlas, který nemilosrdně hodnotí naše každodenní situace. Když řešíme nějaký konflikt, hlavou se nám honí myšlenky, které mají moc negativně ovlivnit následné jednání.“ Tato slova si můžete přečíst na zadní straně knihy Pozitivní inteligence a možná že jsou i vám blízká. Autor zmíněné knihy, Shirzad Chamine, přichází s přelomovou teorií, která odhaluje fungování našeho vnitřního světa a hlasů v něm, které mohou sabotovat naše výsledky.

Hodnotíte sami sebe víc jako optimistu, nebo pesimistu? A podle jakých kritérií něco takového určit? Moji přátelé, kolegové a lidé, co mě dobře znají, mě dnes většinou vnímají jako opravdového optimistu. Musím ale přiznat, že ne vždy jsem byl takový. Pamatuji si, že jsem ještě jako kluk měl ze spousty věcí strach. Nevěřil jsem v lepší budoucnost. Moje mysl se zaměřovala na všechny negativní okolnosti nejrůznějších událostí, tím mě často až paralyzovala a já se nebyl schopen rozhodnout nebo získat emoci, která by mi dala dostatek správné energie vedoucí k reálným činům. Převážnou část svého života, na kterou si vzpomínám, jsem byl spíš pesimistou. Jako bych se díval jen na jednu stranu mince.spíš pesimistou. Jako bych se díval jen na jednu stranu mince.