Vltava

Saša Michailidis se ptá hostů na nově vzniklý Národní institut pro kulturu, který spojil Institut umění - Divadelní ústav (IDU) a Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS). NIK povede od 1. července Kateřina Churtajeva. U příležitosti vltavského projektu Zakázané léto jsme mluvili o autocenzuře. A dočkáme se v Praze dostupnějších a čistějších veřejných toalet?

Hraje v dokumentární inscenaci Divadla D21 Kuchařky pro disidenty. Režisérka Barbara Herz pro ni vyzpovídala ženy disidentů a jejich děti. „Rozhovory jsme si bedlivě naposlouchaly a Barbara z nich vytvořila text,“ říká ve Vizitce. Sama se momentálně našla ve storytellingu. „Každý má v hlavě plátno, jde o to správně naťuknout divákovu fantazii.” Jak se na storytelling připravuje? Nakolik se liší od stand-upu? A co obnáší dokumentární forma divadla? Ptá se Karolína Koubová.

Překlad se podobá ženě: je buď krásný, nebo věrný, pravil čtenář, kterému se můj překlad Nářků starého oligarchy sice líbil, ale zároveň pojal podezření o jeho věrnosti. A ptal se mě, jestli je můj překlad krásný, nebo věrný.

Saša Michailidis se ptá amerikanistky Hany Ulmanové z FF UK a historičky Johany Klusek z FSV UK. Stěžejním titulem projektu Zakázané léto je uvedení přepisu románu George Orwella s názvem 1984. Autor v díle rozvinul vizi totalitní společnosti. Od neděle 29. 6. uvádíme Orwellův román v rubrice Radioseriál. Nakolik platné jsou Orwellovy vize dnes? Mluvili jsme o tom u příležitosti 120. výročí narození tohoto novináře, esejisty a spisovatele. Repríza z 15. 6. 2023.

Režiséry a producenty oslovuje svým rukopisem. Má ráda dlouhé záběry a inspiruje se fotografiemi. Původně chtěla být investigativní novinářkou či válečnou reportérkou. „Pořád dělám investigativu, jen v jiném médiu,“ říká ve Vizitce. Jak se jí při natáčení minisérie Moloch spolupracovalo s Miroslavem Donutilem? A co zjistila při vzniku dokumentu o ženském hokeji? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 10. 4. 2025

Náměstí Della Signoria ve Florencii působí jako pravý Babylon: mezi sochami a velkolepými budovami jsou všude turisté, cyklisté, prodavači suvenýrů, fronty u pokladen, zmrzlináři, koňské povozy.

Saša Michailidis se ptá nastupující generální ředitelky Národního institutu pro kulturu Kateřiny Churtajevy a Martina Bernátka z Katedry divadelních a filmových studií FF UPOL. Nově vzniklý NIK spojí dvě příspěvkové organizace ministerstva kultury, a to Institut umění - Divadelní ústav a Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. Jaké jsou priority a cíle kulturního institutu? Budou zachovány agendy IDU i NIPOS?

Překládá zatím divadelní texty. Za překlad hry Ropa britské dramatičky Elly Hickson získala Cenu Evalda Schorma. Vedle anglofonní literatury studuje dramaturgii na DAMU a zajímají ji ženská a environmentální témata. „Feministickou dramatiku jsem si definovala jako texty, které zkoumají svět, nepříznivě nastavený vůči menšině či skupině,“ říká ve Vizitce. Jak nejlépe aktualizovat klasické dílo? A co očekává od stáže v Maxim Gorki Theater v Berlíně? Ptá se Karolína Koubová.

Básník Jang Lien má dlouhé vlasy černé jako havran, veselé oči a dvorné způsoby, prozrazující vzdělance a světoběžníka. Přijímá nás v rozlehlém bytě, který je díky jeho ženě, malířce Jojo, zároveň ateliérem i galerií. Byt, v němž bydlí spisovatel a dobrodruh LIao I-wu se svou třetí ženou a malou dcerkou, je méně prostorný. I on sám je menší, zemitý chlapík s živýma očima za kulatými skly brýlí s tenkými obroučkami.

Saša Michailidis se ptá filozofky, spisovatelky, publicistky, autorky podcastu Pravda neexistuje na Echo24 Terezy Matějčkové a klasického filologa, filozofa, publicisty, překladatele Petra Šourka. U příležitosti vltavského projektu Zakázané léto se věnujeme tématu autocenzura v nás. Jak se hlídáme, co vypustíme do veřejného prostoru? Upravujeme své názory už předem v obavě, jaké ostré komentáře vyvolají třeba na sociálních sítích?

Bydlí na Malé Straně, protože je mu líto nechat centrum Prahy na pospas. Ve veřejném prostoru by rád potkával různý typ lidí, kteří v něm rádi tráví čas, nevyužívají ho jen jako tranzitní území, a také spolu komunikují. Proč zve na piknik do Jeleního příkopu pod Pražským hradem? A proč ho neopouští víra v jednotlivce? Zeptal se ho na to v naší druhé Vizitce s rozhlasové kavárny Radiocafé Ondřej Cihlář.

Vila Deroze v kopcích nad malým přístavem La Ciotat, třicet minut vlakem od Marseille, patřila doktoru farmacie, zahradníkovi, umělci a mecenáši Gilbertu Deroze. Za války měl dole v přístavu lékárnu, ale postupně se práce v ní zbavoval a začal se věnovat tomu, po čem v životě toužil nejvíc: malbě a sochařství.

Saša Michailidis se ptá architekta Vojtěcha Luxemburka z Kanceláře veřejného prostoru pražského Institutu plánování a rozvoje a ředitelky odboru parků a zahrad Správy Pražského hradu Heleny Pánkové. Je vedro a lidé dodržují pitný režim. Je tedy ale v Praze dostatek veřejných toalet? Jak zlepšit jejich dostupnost? Nejen to je obsahem koncepce, kterou zveřejnil IPR. A jaké důsledky má močení mimo veřejné toalety pro vegetaci ve městě?

Český spisovatel science fiction a novinář vypráví nejen o počátcích internetu, mluví o tom, co obnáší literární práce a že nemá smysl příliš se zaobírat malichernostmi a osobními spory.

Je zakladatelem nezávislého brněnského galerijního prostoru Solo offspace. Kultivovat vnitřní vnímavost je podle něj práce umělce. Jeho dílo pak promlouvá k lidem silněji. „Raduju se z malých věcí, které jsou pro někoho nesmysly, třeba zajímavý stín na fasádě,“ říká ve Vizitce. Jaké je postavení umění v české společnosti? A jak nachází křehkost a efemérnost? Ptá se Karolína Koubová. Repríza ze 7. 4. 2025

Do Pienzy se vracíme po letech. Těším se na znovushledání, na první dotek s důvěrně známými ulicemi, domy, krajinou. Je začátek května, takže ještě nezačala plná sezóna, přesto je zde plno turistů. Při prvním vkročení do města mne davy lidí ruší, nedokážu se skrze ně propojit s prostou krásou zdejšího prostoru, kterou mám uloženou v paměti. Přála bych si být tady sama, jen s městem.

Slouží otec Jan Beránek, zpívá sbor chrámu svatých Cyrila a Metoděje.

Spiritualita a náboženství v dialogu. O spiritualitě v nás i za horizontem, o hledání přesahů i spodních proudů, o tom, proč a v co věříme.

S profesorem Martinem C. Putnou procházíme spletitými duchovními dějinami Evropy napříč národy i náboženskými konfesemi.

Z odstupu let se těžko pozná, kdo byl nepřítel a kde je pravda. Příběh dvojitého agenta z Prachaticka v autobiografické povídce jihočeského autora.